Vážení sledující, dnes se vrátíme hodně zpátky, do Brna, já už samostatně operoval, ale samozřejmě ne všechno. Na druhý den jsem měl vypsanou tzv. koarktaci aorty. Jednalo se o 10letého hocha se zúženou sestupnou aortou, tzv. koarktaci.🧵
2
Zúžení se projevuje vysokým tlakem na horních a nízkým tlakem na dolních končetinách. Plán byl vyříznout segment se zúžením a opět aortu spojit. To, aby dítě přežilo s touhle vadou po narození umožňují tepenné spojky (kolaterály), které mohou být až 4mm silné, ale velmi tenkostěnné a spojují horní a dolní polovinu těla.
3
Operaci mě asistoval sám pan profesor, takže člověk nejzkušenější, ale jsem viděl již dříve, kolik chirurgů jeho asistenci psychicky nezvládlo, proto jsem podstoupil vnitřní psychickou přípravu. Opakoval jsem si, že je to moje práce, a že ji mám rád.
4
Operace ráno probíhala klidně, protože jsem se úplně odprostil od toho, že proti mně stojí taková kapacita. Uvolnil jsem kompletně zúžené místo, podvázal a proťal tepennou dučej (spojku mezi malým a velkým oběhem, která byla již prakticky zašlá) a začal izolovat kolaterály.
5
Byly velmi křehké, proto jsem je ne jenom podvazoval, ale i propichoval, aby podvaz nemohl sklouznout. Poté, co jsem uvolnil asi 5cm sestupné aorty jsem nechal dát heparin a pak nasadil svorku na aortu nad a pod zúženým segmentem.
6
Nůžkama jsem stříhl nad zúžením a pod a odstranil zúžený segment – vnitřkem aorty prošla jen 2mm sondička. Poté jsem svorky přitáhl k sobě (držel je druhý asistent) a aortu spojil pokračujícím polovstřebatelným stehem. Profesor byl výsledkem operace nadšen a dělal si fotky, dle jeho slov pro studenty.
7
Operaci jsem dokončil s druhým asistentem a hocha svezl na pooperační oddělení. Během 5ti minut, kdy jsem kontroloval, jestli je vše v pořádku, náhle vidím, že drén zavedený do hrudníku je plný krve a nádobka se začíná plnit světle červenou krví. Bylo jasné, že musíme hned zpět na sál a to fofrem.
8
Reflexně jsem zaštípl drény, aby krev netekla mimo tělo a s anestesiologem a sestrou vyvezl hocha zpět na sál. Tam již měl neměřitelný tlak. Nařídil jsem postavit ho na hlavu (40° hlava dolů) aby krev tekla hlavně do hlavy.
9
Na sále již byly sestry připravené, takže jsem jen polil hrudníček desinfekcí a jedním řezem jsem rozpustil operační ránu. Odsál jsem krev v hrudníku a nahmátl aortu a nasadil na ni po slepu svorku. Každý pohyb byl automatický. Nemusel jsem vůbec přemýšlet, a i celý tým fungoval bezvadně.
10
Jakmile byl hrudník bez krve, bylo zřejmé, že problém byl v kolaterále, která se vyřízla a začalo masivní krvácení, které částečně brzdila velká krevní sraženina v kombinaci s nizoučkým tlakem. Po ošetření tohoto zdroje jsme nenašli jiný problém a opět uvedli vše do původního stavu a odvezli hocha na JIP.
11
Odpoledne si mě zavolal profesor a řekl, že jsem udělal chybu a pokud hoch nepřežije nebo bude postižený, budu se zodpovídat u soudu. Byl jsem zdrcen, nebyl jsem atestovaný a dle mě zodpovídal za operaci právě profesor. Odebral jsem se proto domů a prožil jednu bezesnou noc.
12
Ráno jsem přišel plný obav na JIP a okamžitě zamířil k mému pacientovi. Smál se na mě a hýbal všemi končetinami. Takovou ránu, jaké se ozvala – jak mi spadl kámen ze srdce, kardio nezažilo. Ten den jsem ale přehodnotil svůj bezmezný obdiv k profesorovi a rozhodl se, že v Brně na vždy určitě nezůstanu.
13
Operovat děti je velmi hezké, ale pokud se něco přihodí, velmi psychicky náročné. Jestli se vám dnešní vlákno líbilo, budu rád, že ho rozšíříte a děkuji, že mě zde na X sledujete.
Save this thread — create a free accountSave this thread