‼️Muž, který vzdoroval Mladićovi a ukrajinský důstojník, od kterého...
Matyas Zrno@MatyasZrno
10 views
Sep 07, 2026
~3 min read
Advertisement
1
‼️Muž, který vzdoroval Mladićovi a ukrajinský důstojník, od kterého by se Holanďané mohli učit ‼️
„Já sem ten Avdo Palić, kterého hledáte“, řekl vítězným Srbům velitel východobosenské enklávy Žepa plukovník Avdo Palić, když dorazil 27. července 1995 odpoledne na základnu ukrajinského praporu UNPROFOR nad Žepou.
Mladić měl za sebou dobytí Srebrenice a dva týdny tuhých bojů s obránci Žepy. Hrozilo opakování masakru. Odvaha Avdo Paliće (který za to zaplatil životem) a ukrajinského velitele malého (cca 80 mužů) kontingentu UNPROFOR Mykoly Verchogljada tomu zabránila. V atmosféře extrémního srbského tlaku ze strany Ratka Mladiće, který hrozil srovnáním Žepy se zemí, dokázali vyjednat, že civilisté budou evakuováni na bosenské území autobusech, ve kterých bude minimálně jeden ozbrojený ukrajinský voják UNPROPFOR. Získaný čas navíc muži využili k útěku na bosenské území nebo do samotného Srbska, kde byli internováni, zažili si své, ale nebyli povražděni jako jejich spolubojovníci ze Srebrenice.
Avdo Palić musel vědět, co ho čeká, přesto se vydal do rukou Srbů vyjednávat. Získal čas, zachránil civilisty a zaplatil za to životem. Srbové ho popravili 8.nebo 9. září 1995. Teprve v roce 2009 byly jeho ostatky definitivně identifikovány a mohl být pohřben. Mykoly Verchogljad zemřel ve věku 66 let v roce 2021. Holandský plukovník Karemans, který se tak neslavně proslavil ve Srebrenici, stále žije. Je mu 77 let.
Žepa byla odříznutá venkovská horská kapsa o rozloze pouhých 120 km², jejíž populace se po přílivu uprchlíků ze zmasakrovaných sousedních okresů znásobila ze 2 500 na více než 10 000 lidí. Obranu tohoto terénu zajišťovala 285. lehká brigáda ARBiH pod velením Avda Paliće – papírově čítající zhruba 1 200 až 1 500 mužů, z nichž jen polovina měla zbraň.
Avdo Palić byl inženýr a záložní důstojník, který se velitelem stal čistě díky svým schopnostem. 4. června 1992 zorganizoval skupinu pár desítek mužům vyzbrojených vesměs loveckými puškami, Molotovovými koktejly a trhavinami a v soutěsce Budučin potok přepadl srbskou kolonu o čtyřiceti vozidlech včetně obrněných transportérů a dělostřelectva. Mistrně využil neprostupného terénu a v úzké skalní soutěsce odpálením improvizovaných náloží a svržením kamení a kmenů zablokoval čelo i konec konvoje a uvízlé jednotky shora zasypal palbou, balvany a Molotovovými koktejly.
V pasti zahynulo přes 45 srbských vojáků a dalších 31 bylo zajato; Palić zabránil jejich lynčování a později je úspěšně vyměnil za životně důležité zásoby mouky, soli a nafty. Vítězství na Budčině potoku nejenže přineslo obráncům obrovské množství těžké i pěchotní výzbroje, ze které žily další tři roky obléhání, ale dalo obráncům potřebnou víru v možnost se ubránit srbské přesile.
Avdo Palić se stal velitelem enklávy, ale na rozdíl od Nasera Oriće ve Srebrenice se nestal „kabadahijou“ (warlordem), spolupracoval bez problémů s civilními orgány, s předsedou Válečného prezidia Žepy Mehmedem Hajrićem (předválečným imámem) a jeho zástupcem Amirem Bajićem. Poctivě rozdělovali humanitární pomoc, v rámci možností omezili černý trh, neobohacovali se. Všichni tři zůstali do posledního dne, aby dokončili evakuaci žen a dětí. Všichni tři byli srbskými silami společně zajati, odvlečeni a popraveni.
Palić také dbal na to, aby nedocházelo k žádným excesům vůči srbskému obyvatelstvu. Neulpělo na něm sebemenší podezření z válečných zločinů. Jeho klidné, uvážlivé a racionální chování bylo zásadně odlišné od osobně statečného, ale nevyzrálého a impulzivního velitele Srebrenice Nasera Oriće, který například jezdil po vyhladovělé Srebrenici na bílém koni a řídil místní černý trh.
Na fotce zleva Avdo Palić a Mykola Verchogljad.
Podpis kapitulace Žepy a následnou evakuaci najdete zde: youtu.be/iO4EtgwjJkk?si…
#zepa #avdopalic
„Já sem ten Avdo Palić, kterého hledáte“, řekl vítězným Srbům velitel východobosenské enklávy Žepa plukovník Avdo Palić, když dorazil 27. července 1995 odpoledne na základnu ukrajinského praporu UNPROFOR nad Žepou.
Mladić měl za sebou dobytí Srebrenice a dva týdny tuhých bojů s obránci Žepy. Hrozilo opakování masakru. Odvaha Avdo Paliće (který za to zaplatil životem) a ukrajinského velitele malého (cca 80 mužů) kontingentu UNPROFOR Mykoly Verchogljada tomu zabránila. V atmosféře extrémního srbského tlaku ze strany Ratka Mladiće, který hrozil srovnáním Žepy se zemí, dokázali vyjednat, že civilisté budou evakuováni na bosenské území autobusech, ve kterých bude minimálně jeden ozbrojený ukrajinský voják UNPROPFOR. Získaný čas navíc muži využili k útěku na bosenské území nebo do samotného Srbska, kde byli internováni, zažili si své, ale nebyli povražděni jako jejich spolubojovníci ze Srebrenice.
Avdo Palić musel vědět, co ho čeká, přesto se vydal do rukou Srbů vyjednávat. Získal čas, zachránil civilisty a zaplatil za to životem. Srbové ho popravili 8.nebo 9. září 1995. Teprve v roce 2009 byly jeho ostatky definitivně identifikovány a mohl být pohřben. Mykoly Verchogljad zemřel ve věku 66 let v roce 2021. Holandský plukovník Karemans, který se tak neslavně proslavil ve Srebrenici, stále žije. Je mu 77 let.
Žepa byla odříznutá venkovská horská kapsa o rozloze pouhých 120 km², jejíž populace se po přílivu uprchlíků ze zmasakrovaných sousedních okresů znásobila ze 2 500 na více než 10 000 lidí. Obranu tohoto terénu zajišťovala 285. lehká brigáda ARBiH pod velením Avda Paliće – papírově čítající zhruba 1 200 až 1 500 mužů, z nichž jen polovina měla zbraň.
Avdo Palić byl inženýr a záložní důstojník, který se velitelem stal čistě díky svým schopnostem. 4. června 1992 zorganizoval skupinu pár desítek mužům vyzbrojených vesměs loveckými puškami, Molotovovými koktejly a trhavinami a v soutěsce Budučin potok přepadl srbskou kolonu o čtyřiceti vozidlech včetně obrněných transportérů a dělostřelectva. Mistrně využil neprostupného terénu a v úzké skalní soutěsce odpálením improvizovaných náloží a svržením kamení a kmenů zablokoval čelo i konec konvoje a uvízlé jednotky shora zasypal palbou, balvany a Molotovovými koktejly.
V pasti zahynulo přes 45 srbských vojáků a dalších 31 bylo zajato; Palić zabránil jejich lynčování a později je úspěšně vyměnil za životně důležité zásoby mouky, soli a nafty. Vítězství na Budčině potoku nejenže přineslo obráncům obrovské množství těžké i pěchotní výzbroje, ze které žily další tři roky obléhání, ale dalo obráncům potřebnou víru v možnost se ubránit srbské přesile.
Avdo Palić se stal velitelem enklávy, ale na rozdíl od Nasera Oriće ve Srebrenice se nestal „kabadahijou“ (warlordem), spolupracoval bez problémů s civilními orgány, s předsedou Válečného prezidia Žepy Mehmedem Hajrićem (předválečným imámem) a jeho zástupcem Amirem Bajićem. Poctivě rozdělovali humanitární pomoc, v rámci možností omezili černý trh, neobohacovali se. Všichni tři zůstali do posledního dne, aby dokončili evakuaci žen a dětí. Všichni tři byli srbskými silami společně zajati, odvlečeni a popraveni.
Palić také dbal na to, aby nedocházelo k žádným excesům vůči srbskému obyvatelstvu. Neulpělo na něm sebemenší podezření z válečných zločinů. Jeho klidné, uvážlivé a racionální chování bylo zásadně odlišné od osobně statečného, ale nevyzrálého a impulzivního velitele Srebrenice Nasera Oriće, který například jezdil po vyhladovělé Srebrenici na bílém koni a řídil místní černý trh.
Na fotce zleva Avdo Palić a Mykola Verchogljad.
Podpis kapitulace Žepy a následnou evakuaci najdete zde: youtu.be/iO4EtgwjJkk?si…
#zepa #avdopalic