Pštrosí efekt při investování: Proč při poklesech přestáváme...
Petr Žabža@petr_zabza
18 views
Oct 12, 2026
~3 min read
Advertisement
1
Pštrosí efekt při investování: Proč při poklesech přestáváme sledovat svoje portfolio a jak s tím naložit?
Když začnou trhy padat, většina lidí dělá totéž - přestane se dívat.
Neotevře aplikaci, nezkontroluje účet u brokera a raději počká, až „to přejde“. Tomuto jevu se říká pštrosí efekt. Název vychází z mýtu o pštrosovi, který prý strká hlavu do písku.
Pštrosi to ve skutečnosti nedělají, ale lidé ano – a dělají to velmi konzistentně a rádi. 🧵
O co přesně jde?
Jde o selektivní vyhýbání se konfrontaci s nepříjemnými informacemi. Člověk nehledá lepší přehled nebo více (kvalitnějších) informací, ale omezuje kontakt s realitou, aby si zachoval psychický komfort. Ve financích se to projevuje jednoznačně: investoři kontrolují portfolia výrazně častěji, když trhy rostou, a méně, když klesají.
Studie Karlssona, Loewensteina a Seppiho (2009) to ukázala na datech ze Švédska i z USA. Rozsáhlá analýza více než 1,1 milionu investorů u společnosti Vanguard (období 2007–2008) to pak potvrdila: při poklesu trhu klesl počet přihlášení k účtům zhruba o 9,5 %. Mezi těmi, u nichž bylo možné vzorec spolehlivě určit, se jako pštrosi chovalo přibližně 79 % lidí.
Efekt je silnější u mužů, starších investorů a lidí s vyššími zůstatky. Investoři s větším podílem akcií se chovají “pštrosovitěji” než ti, kteří drží převážně dluhopisy. Pozornost klesá také při vysokém VIX.
Na vině je psychologie
Fokus na negativní události výrazně zesiluje míru emoční bolesti. Když se podíváte na portfolio, které se “topí v krvi”, ztráta se ve vaší hlavě stává reálnější. Mozek se tomu brání. Souvisí to s averzí ke ztrátám – ztráta nás psychologicky bolí zhruba dvakrát více než nás stejně velký zisk těší. Krátkodobé pohyby hodnoty portfolia jsou zdrojem potěšení i bolesti a nedívání se je způsobem, jak bolest odložit.
Čím častěji se díváme, tím rychleji se také posouvá kotva, od které hodnotíme „jsem v plusu / v mínusu“ a tím intenzivněji prožíváme každý pohyb.
Má to i výhody?
Ano. Lidé s výrazným pštrosím chováním méně obchodují po poklesech. Tím se částečně chrání před impulsivními prodeji na dně. Nižší frekvence sledování portfolia = méně zbytečných transakcí a menší riziko, že člověk prodá jen proto, že nesnesl pohled na červená čísla.
Kde je tedy problém?
Problém je ve ztrátě přehledu. Nevidíte, jestli se alokace jednotlivých položek vašeho portfolia výrazně nevychýlila, jestli nějaká pozice neselhává fundamentálně nebo jestli by nebylo rozumnější celé portfolio rebalancovat. Když se nakonec podíváte, šok může být větší.
Jak s tím prakticky a pracovat a omezit negativní vliv investiční psychologie?
Cílem není dívat se každý den, ani se nedívat vůbec nikdy. Cílem je sledovat svoje portfolio vědomě a snížit prostor pro emocionální rozhodování v momentě, kdy je bolest nejvyšší:
👉 Stanovte si pevný interval (měsíčně nebo kvartálně) kdy budete portfolio kontrolovat a dejte si ho do kalendáře - samozřejmě s přihlédnutím k individuální povaze a struktuře vašeho portfolia.
👉 Automatizujte svoje nákupy / rebalancování. Systém nakupuje i tehdy, když se vám nechce dívat.
👉 Napište si pravidla pro rebalancování nebo exit dřív, než se trh pohne. Pořád platí staré burzovní pravidlo, že “co uděláte s pozicí v případě poklesu musíte vědět ještě před tím, než si jí koupíte”.
👉 Přenastavte si to v hlavě a místo „jsem v minusu X“ si říkejte „portfolio je o Y % pod maximem, což je v rámci normální volatility“.
👉 Když cítíte silnou nechuť se podívat, je to signál. Pomáhá psychologický odstup – dívat se na čísla jako na data, ne jako na hodnocení sebe sama.
👉 Méně časté, ale pravidelné kontroly portfolia jsou pro většinu dlouhodobých investorů lepší než denní sledování.
Pštrosí efekt je normální lidská reakce. Není to známka slabosti. Profesionální přístup ale spočívá v tom, že tuto reakci známe, počítáme s ní a nenecháme ji řídit naše rozhodnutí.
Nejlepší ochrana proti této vrcholně lidské reakci je automatizovaný systém, který funguje i tehdy, když se nám nechce dívat.
Hodně štěstí na trzích 💪
#finančnígramotnost #investování #investice
Když začnou trhy padat, většina lidí dělá totéž - přestane se dívat.
Neotevře aplikaci, nezkontroluje účet u brokera a raději počká, až „to přejde“. Tomuto jevu se říká pštrosí efekt. Název vychází z mýtu o pštrosovi, který prý strká hlavu do písku.
Pštrosi to ve skutečnosti nedělají, ale lidé ano – a dělají to velmi konzistentně a rádi. 🧵
O co přesně jde?
Jde o selektivní vyhýbání se konfrontaci s nepříjemnými informacemi. Člověk nehledá lepší přehled nebo více (kvalitnějších) informací, ale omezuje kontakt s realitou, aby si zachoval psychický komfort. Ve financích se to projevuje jednoznačně: investoři kontrolují portfolia výrazně častěji, když trhy rostou, a méně, když klesají.
Studie Karlssona, Loewensteina a Seppiho (2009) to ukázala na datech ze Švédska i z USA. Rozsáhlá analýza více než 1,1 milionu investorů u společnosti Vanguard (období 2007–2008) to pak potvrdila: při poklesu trhu klesl počet přihlášení k účtům zhruba o 9,5 %. Mezi těmi, u nichž bylo možné vzorec spolehlivě určit, se jako pštrosi chovalo přibližně 79 % lidí.
Efekt je silnější u mužů, starších investorů a lidí s vyššími zůstatky. Investoři s větším podílem akcií se chovají “pštrosovitěji” než ti, kteří drží převážně dluhopisy. Pozornost klesá také při vysokém VIX.
Na vině je psychologie
Fokus na negativní události výrazně zesiluje míru emoční bolesti. Když se podíváte na portfolio, které se “topí v krvi”, ztráta se ve vaší hlavě stává reálnější. Mozek se tomu brání. Souvisí to s averzí ke ztrátám – ztráta nás psychologicky bolí zhruba dvakrát více než nás stejně velký zisk těší. Krátkodobé pohyby hodnoty portfolia jsou zdrojem potěšení i bolesti a nedívání se je způsobem, jak bolest odložit.
Čím častěji se díváme, tím rychleji se také posouvá kotva, od které hodnotíme „jsem v plusu / v mínusu“ a tím intenzivněji prožíváme každý pohyb.
Má to i výhody?
Ano. Lidé s výrazným pštrosím chováním méně obchodují po poklesech. Tím se částečně chrání před impulsivními prodeji na dně. Nižší frekvence sledování portfolia = méně zbytečných transakcí a menší riziko, že člověk prodá jen proto, že nesnesl pohled na červená čísla.
Kde je tedy problém?
Problém je ve ztrátě přehledu. Nevidíte, jestli se alokace jednotlivých položek vašeho portfolia výrazně nevychýlila, jestli nějaká pozice neselhává fundamentálně nebo jestli by nebylo rozumnější celé portfolio rebalancovat. Když se nakonec podíváte, šok může být větší.
Jak s tím prakticky a pracovat a omezit negativní vliv investiční psychologie?
Cílem není dívat se každý den, ani se nedívat vůbec nikdy. Cílem je sledovat svoje portfolio vědomě a snížit prostor pro emocionální rozhodování v momentě, kdy je bolest nejvyšší:
👉 Stanovte si pevný interval (měsíčně nebo kvartálně) kdy budete portfolio kontrolovat a dejte si ho do kalendáře - samozřejmě s přihlédnutím k individuální povaze a struktuře vašeho portfolia.
👉 Automatizujte svoje nákupy / rebalancování. Systém nakupuje i tehdy, když se vám nechce dívat.
👉 Napište si pravidla pro rebalancování nebo exit dřív, než se trh pohne. Pořád platí staré burzovní pravidlo, že “co uděláte s pozicí v případě poklesu musíte vědět ještě před tím, než si jí koupíte”.
👉 Přenastavte si to v hlavě a místo „jsem v minusu X“ si říkejte „portfolio je o Y % pod maximem, což je v rámci normální volatility“.
👉 Když cítíte silnou nechuť se podívat, je to signál. Pomáhá psychologický odstup – dívat se na čísla jako na data, ne jako na hodnocení sebe sama.
👉 Méně časté, ale pravidelné kontroly portfolia jsou pro většinu dlouhodobých investorů lepší než denní sledování.
Pštrosí efekt je normální lidská reakce. Není to známka slabosti. Profesionální přístup ale spočívá v tom, že tuto reakci známe, počítáme s ní a nenecháme ji řídit naše rozhodnutí.
Nejlepší ochrana proti této vrcholně lidské reakci je automatizovaný systém, který funguje i tehdy, když se nám nechce dívat.
Hodně štěstí na trzích 💪
#finančnígramotnost #investování #investice