A to víte, že Jiří Lobkowicz je Rus? A prapůvodně dokonce "russkej...

1

A to víte, že Jiří Lobkowicz je Rus?

A prapůvodně dokonce "russkej Vrah"?

Potomek mýtickýho knížete Olega Rusa?
Nebo jeho bratra, ruskýho velkoknížete Vladimíra?
A dost možná i potomek Ilji Muromce?

A zcela prokazatelně "praprasynovec" pěti ruskej carů?

1/150

Jiri Lobkowicz@jirilobkowicz1

Putinův režim je existenční hrozbou pro evropskou civilizaci. Pokud Rusko vyhraje na Ukrajině, nezastaví se, stejně jako se Hitler nezastavil, když dobyl Sudety. Putin půjde dál a neodpočine si, dokud nezničí západní svět. Válka se v Evropě a USA polarizuje a nedávné požadavky části našich politiků na vyjednávání a kompromisy jsou stále častější.
Ti, kdo doufají v kompromis s Vladimirem Putinem, plně nechápou povahu jeho režimu ani jeho jako člověka. Kompromis s Putinem je nemožný a žádná mírová dohoda k míru nepovede. Putin tuto válku nezačal, aby vyřešil konkrétní problém, ale aby zničil Ukrajinu jako předmět politiky, jazyka a kultury. Putin zahájil tuto válku jako první krok ve svém machiavelickém imperialistickém plánu ovládnutí a expanze ve velkých částech střední a východní Evropy až po pobaltské státy. Je to všechno o egu, které věří ve své (zbožné) poslání obnovit slávu velké ruské říše s ním jako carem všech Rusů. V Putinově mysli není zničení Ukrajiny a západního světa vůbec agresí, ale návratem k normálnímu světovému řádu, který chce vnutit nám všem. Nemůžeme vyjednat mír s někým, kdo nás chce nakonec zabít.

2

2/150

O ruským původu Lobkoviců píše polsko-ukrajinskej historik a genealog Bartoš Paprocký z Hlohol, kterej emigroval ze Lvova na Moravu, v "Zrcadle slavného Markrabství moravského" (1593).

Paprocký líčí příběh lobkovickýho předka, člena rodu Rurikovců.

3

3/150

Podle Paprockýho jsou Žerotínové a Lobkovicové potomci legendárního "Olega Rusa".

Respektive "Kolji Rusa" nebo "Kolgy Rusa", což je totéž.

Paprocký ho nazývá taky jako "Vrah Kolja".
A míní se tím ruskej "Varjag Oleg".
cs.wikipedia.org/wiki/Bartolomě…

4

4/150

Stejnou nebo hodně podobnou informaci jako Paprocký uvádí i Jan Amos Komenský.

Ale i historici jezuitský:
Bohuslav Balbín.
A Tomáš Pešina z Čechorodu, pražskej kanovník v katedrále sv. Víta, biskup, jezuitskej poradce a palatinus (hofmistr) císaře Leopolda I. Habsburskýho

5

5/150

Nejstarším mužským předkem Lobkoviců v mužský linii byl ovšem Čech:

Mikuláš Chudý z Milčovsi (a z Oujezda).

Byl opravdu chudej, ale vyšvihnul se jako zdatnej ouřada u Karla IV. a u syna Václava.
Nejvyšší zemský písař Království českého (1417–1419).
Uměl psát.

6

6/150

Přesto na počest tohoto chudýho Čecha Mikuláše, svýho předka, dostanou možná jméno dva ruský carové, jeho potomci.

Včetně toho cara posledního, zavražděnýho.
Ale k tomu dojdeme až níže.

7

7/150

Syn císaře Karla, Václav Lucemburský, udělil Mikuláši Chudýmu za jeho služby vísku Lobkovice a hrad Hasištejn (Hassenstein).

Další potomci si pak říkali "z Lobkovic" a "Hasištejnský".

8

8/150

Mikuláš, kterej se motal jako písař kolem stříbrnejch dolů v Kutný Hoře, koketoval se svým univerzitním spolužákem Husem, pomoh' mu dokonce sepsat protiněmeckej "Dekret kutnohorský"...

Pak se ale zákeřně přidal k Ryšavý lišce, uherskýmu králi.
Což vyneslo další majetky.

9

9/150

Podstatná pro nás je záležitost následná.

Mikulášovo stejnojmennej syn si vzal manželku Žofii z rodu českejch Žerotínů.

Touto ženou její česká větev rodu vymřela, a tak Lobkovicové po Žerotínech zdědili do svýho erbu orlici.

10

10/150

Na Moravě se pak objeví další, poměrně známá a vlivná žerotínská větev, ale jejich vzájemnej vztah je nejasnej.

Navzdory všemožnejm starejm rodokmenům, do kterých se dá nahlídnout.

                            11
                        
11/150

Ruskej kníže Kolja (Kolg, možná Oleg) byl podle Paprockýho byl na Rusi zavražděnej, ale jednomu z nejmenovanejch synů (asi Olegovi) se podařilo uprchnout na Moravu.

Tam se posléze usadil a z jeho potomstva měli později vzejít Žerotínové.
A později i Lobkovicové.

12

12/150

Paprocký píše:

"Počátek Erbu a Rodu tohoto jistá znamenij /též y Annales Polské a Russké / po Stwořenij Swěta 4370. Létha / A podle počtu Křestianského po Narozenij Spasytele našeho 861. pokládajij."

13

13/150

"Cžti sobě Knijhu / kterauž sepsal Cromer* Biskup Warmienský / o přijsti Knijžat Ruských do Krajin Weychodnijch / tam Předky Erbu a Rodu jmenuje Ruryka / Seniawa a Trubora : mezy jejijchžto Potomky když se rozmnožili"

14

14/150

* Martin Cromer / Marcin Kromer (1512–1589) byl kanovník v Krakově a v Prusku.
Byl osobním tajemníkem polskýho krále Zikmunda I. Starýho, diplomatem a biskupem ve Varmii.
en.wikipedia.org/wiki/Marcin_Kr…

15

15/150

"Weliká nenáswist wznikla / obzwláště pak mezy potomky Rurykowými."

"Letha Páně 971 Jaropelt Syn Swatoslawa Knijžete ukrutný Tyrran / umijnil Kolju* wlastnijho Bratra swého y s Synem jeho zamordowati:"

* jméno "Kolja" se dá číst i jako "Kolga".

16

16/150

Čeština mívala stejnou hlásku pro "g" a "j":
psalo se "g".
Kolja je v ruštině Nikolaj. Mikuláš.

Tím Koljou (Kolgou) u Paprockýho má ale bejt nejspíš legendární "Olg", "Oleg Veščij", "Oleg Věštec".
"Olij Rus", "Oleg Rus".
cs.wikipedia.org/wiki/Oleg

17

17/150

Oleg se v historickejch pramenech komolil různě.

Olg, Ole, Ofeig, Olaif, Olaf, Olij, Kolja, Kolg, Kolga, Helg, Helgi, Hælg, Heilig ("Svatý")...

Anebo Volga. Někdy taky Volha, Volja, nebo Volcha.

Volga Svjatoslavič.
ru.wikipedia.org/wiki/Вольга_Св…

                            18
                        
18/150

Podobně výslovnost hlásky "g" ve skandinávskej jazykách se taky blíží našemu "j".

Göteborg se vyslovuje "jeteborg".
Gävle jako "jevle".
Göran jeko "jeran", Gösta jako "jesta".

"Sverige" se vyslovuje "Sverje" a zní to jako slovanská "Severije".

19

19/150

Stejně jako Oleg je komolenej např. i Igor (Jori, Ijor, Ihor...).

V západním Rusku se navíc měnilo "g" i na "h".

Paprocký:

"Cžemužkdyž Kolja porozuměl / a ne tak sám sebe / yako Syna swého zdrawij šanujic / opatrowal se před Jaropeltem yak neylépe mohl.

20

20/150

"Až Syna swého teyně do Krajin těchto na Službu k Knjžatům Cžeským (dawše mu zlata y Střijbra welikau hojnost) wyprawil.

Jaropelt zwěděwšy o tom/ že Syn Koljů již z Knijžetstwij wyslán jest/ nenadále ztekl Bratra swého / a dostawše jey sám swau wlastnj Rukau zamordowal."

                            21
                        
21/150

Bratr pak jeho třetij / jménem Wlodimir Knijže Novohradské*/ wzawše o tom zlém skutku spráwu/ chtijce se wymstiti Smrti Bratra swého Koljy / Jaropeltowi tauž mzdau zas biwše jey / zaplatil / a Knijžetswij ta mezy Dwanácte Synůw swých rozdělil.

* Novohradské = Novgorodské

                            22
                        
22/150

Dozwěděwše se o takowém ukrutném Tyrranstwij Syn Koljů / kterýž již Krajiny tyto sobě oblijbil / nedbajijce o nepokojnau Wlast swau / Tytul Knijžecý opustiwšy spolu s jinými na Rytijřském přestal.

23

23/150

Ten když s kým koliw nětco swau přirozenau Russkau Ržečij mluwil / za obyčej to přijslowij mijwal:
Jdi do Wraha / anebo oddej se Wrahu /
(Wrah se na Cžesko wykládá / Cžert ) z přijčiny té nazwán byl Wrahem.

                            24
                        
24/150

A když potom k Létům swým přišel/ způsobiwše sobě Statek / ob přijmij swého / nazwal jej Wrahowém / z kteréhožoto potomcy jeho až podnes / Wrahowskými se píšij.
Ale před Lethy jmenovowali se Wrahy. Což se nijžejij z starodawnijch pamětí dostatečně pokáže.

25

25/150

V církevně-slovanský cyrilici se psalo jmého Wrah jako "Varѧg".
Ve starý východní slovanštině "Bарѧгъ".
Hláska Ѧ ("malej jus") se vyslovovala nosem (jako -en-).
Zjednodušeně: četlo by se to řekněme "varęng".

Postupně se začala měnit na 'Я' (-ja-)
"Bарягъ" (Varjag).

26

26/150

Dá se to vykládat etymologií germánskou 'wǣrgang' byl "válečnej gang", "lupičskej gang", "nepřátelskej gang",

"Varjagi" (Varjagové) byli válečníci, gansteři, lupiči, "nepřátelé", který přišli na Rus ze západu.

27

27/150

Byla to směs skandinávskejch Normanů ("Rossů"), Anglů, Vandalů, Sasů, Góthů, Keltů (Galů)...

Často sloužili jako nájemní žoldnéři v byzantský armádě.
Možná i chazarský.

28

28/150

Existujou ale i výklady jiný.

Ruština má slovo "vor" ve velice podobným významu ("zloděj").

Paprocký soudí, že 'varang' byl prostě "vrah" ("vrag").

29

29/150

Dodejme, "vrah" v ruštině (ale i v bulharštině) nemusí bejt jen "zabiják" (nebo "čert", jak uvádí Paprocký), ale dneska znamená to slovo spíš "nepřítel".

Význam ďábel" má slovo "vrah" spíš v maloruštině, na ruský okrajině. A na Balkáně, v srbštině.

30

30/150

Slovo "varjag" se dá odvodit z estonštiny a finštiny: tam je *varas "lupič, zloděj".

Germánština mívala *varg – "vlk", "lupič".

31

31/150

Paprocký pokračuje:

Tehož Wraha Potomcy / tak tolikéž i on sám žádné wětčij památky z Wlasti swé neměli / toliko Lwa Cžerného na Cžerweném Stijtu / kteréhožto předkowé jijch / Knijžata Russká / za znamenij užijwali"

                            32
                        
32/150

"...tijm wlastně způsobem yak tuto jey položený widijš: a List jeden Zlattau Gramotau (to jest Rusským pijsmem) psaný / kterýž jest byl Kolja / Synu swému dal / když jest jey od sebe odeslati měl / na znamenij toho / že jest z Rodu Knijžecýho pošel."

33

33/150

"Ten List potomcy jeho / za weliký poklad chowali: Až času jednoho / když některij z nich pro hrdinské činy wznešenějšij byli / jinij pak w pokoji seděli / nějaky Plichta kterýž se psal z Žerotína / jsauce w lásce u Jana Krále Cžeského a Polského /"

34

34/150

"... zč. objijždějijce Wojsko spolu s nijm / učinil na něm otázku Král / jestli že by se w těchto Krajinách předkowé jeho rodili / čili odněkud jinud do země Cžeské / anebo Morawské / přijeli."

35

35/150

"Na jejožto řeč Plychta ... (oznámiwšy Předky swé z Knijžat Rusských pošlé) správu dal.
Srozuměwšy Král zřeči Plychtowý o Rodu jeho / řekl k němu: Jestli že to pokážeš / že Rod twůj z Knijžat Rusských počátek swůj má / chcy tebe k prwnějšímu důstojenstwij přiwesti."

36

36/150

"Plychta jsauce dostatečně ujištěn Láskau a přijpowědí Králowskau / vyprawil Jiřijka Wrahowského Streyce swého / s Listem tjim Předka swého / kterýž neyprwé do Krajiny Cžeské zajel / k Knijžatům Rusským."

37

37/150

"A jemu zakázal / jestli že wyswědčenij toho dostane / tehdy když Král přijpowědi swé dosti wěrnij / že wšecky Statky swé kterýchž wdrženij byl / dobrowolně jemu postaupij."

38

38/150

"Kterýžto wzawše List ten / rychle s ním k Knijžatům Rusským pospijšyl / a to wšecko čeho potřebowal při nijch obdržel."

"Nawracujijce se pak zpátkem od Nowého Gradu* / wzal o tom jistau správu / žeby Král Jan poražen."

* Novgorodu

39

39/150

"A Plichta** Streyc jeho při něm zabit býti měl / kterýž z welikého zármutku a starosti w těžkau nemoc upadšy / z nij newyšel až umřel."

* "plichta" znameno šizuňk, intrikán, vtíravej člověk

cs.wikipedia.org/wiki/Plichta_z…

                            40
                        
40/150

"Uznáwajijce ... že Nedůh jeho čim dále tijm wijcejij se množij žádal aby někdo Listy ty do Krajin těchto odnesl/ zas čež že hojnau náhradu dostane: Ale že jsau byli w Rukau Pána jednoho možného/ Jménem Hlebowice / žádný se o to pokusyti nesměl / aby se od něho wyzdwihl."

                            41
                        
41/150

"Teďky pak jeden ... z Rodu toho / Pan Jan Hlebowic* Weywoda Trocký** / chystajíce se do Wlach / wzal tolikéž ... ty Listy / a do Škatule je wložil / chtijce je ne pro nějaké dary a náhradu toho / ale pro dosaženij známosti s těmi kterýmž náleželi / do Rukau odwesti."

42

42/150

* Jan Hlebowicz z Leliwy byl pokladník a písař (kancléř) Litevskýho velkoknížectví v letech 1580-1586.
pl.wikipedia.org/wiki/Jan_Janow…

43

43/150

** Vévodství Trocký sídlilo v Trokách (Trakai) na jihovýchodě Litvy.
Obývali ho Litevci, Karaimové (turkojazyčný vznavači judaismu), Židi, Poláci, Tataři i Rusové.
pl.wikipedia.org/wiki/Województ…

44

44/150

"W tom Iwan Iwanovic weliké Knijže Mozkewské k Polocku s Wojskem nemlým přitáhl: On pak yakožto Cžlowěk Rytířský / jsauce žádostiw Sláwy / obrátil se tam chtijce podlé jiných Štestij swého zkusyti / ale ono protiwně k němu se obrátilo."

45

45/150

"Nebo Iwan s Lidem swým / mocý welikau zámek wzal / a mnoho Pánůw na něm zjijmal a s sebau zawedl / mezy kterýmžto jmenovaný Pan Jan Hlebowic / toléž y sewšemi wěcmi swými yat byl."

                            46
                        
46/150

"Ten potom když s pomocý Božij z Rukau Nepřijtele wyšel / a počasých Knijhy wydanij iného o Erbijch Králowstwij Polského / widěl / o tom owšem mi dostatečnau správu učinil / při přijtomnosti mnohých Rytířských Lidí / Služebnijkův jeho."

47

47/150

"To že tak jest / tyto jisté paměti w Knijžectwij Rusském se nacházejij.

Lew* Knijže Russké / kterýž Město Lwow / w témž Knijžectwij / a při něm zámek na welmi wysoké hůře založil / a postawiti dal / Lwa Cžerného za Erb na Cžerweném štijtu užijwal."

48

48/150

* Lvov dal postavit Daniel z Haliče na počest svého syna Lva.
Pocházel z volyňský větve dynastie Rurikovců
ru.wikipedia.org/wiki/Лев_Данил…

49

49/150

"Wlastně tak tijm způsobem / yako jejy tijž Páni z Žerotijna užiwajij / kterýž to Erb na wěčnau památku / Jmenowané město Lwow / sobě od téhož Knijžete / za znamnenij darowány má / o čemž Kronyky Polské wyswědčujij."

50

50/150

"Tim také Erbem y Weywodstwo Russké se pečetij / a w čas Wojenské potřeby Korauhwe swé s týmž znamenijm na Cžerweném Štijtu užijwá."

(Vojvodstvím ruským myslí Paprocký Vojvodství rusínský, v rámci Polsko-litevskýho společenství)

51

51/150

"Po mnohých Letech potom / téhož Lwa Knijžete Rusského Potomcy / diwně sobě Erby změnili.
Yako napřed: Mozkewská Knijžata wzali sobě na znamenij Muže nahého sedijcyho na Koni.
Russká pak / Muže we zbroji tolikéž na Koni / an Draka bije."

52

52/150

W těchto pak Krajinách jsau wlastnij Potomcy / těch jmenovaných Knijžat / Wrahowskij / Od syna Koljy Knijžete / yakž sem toho wýšejij doložil Wraha nazwaného / pošli."

53

53/150

"Z nijchžto majij počátek swůj Páni z Žerotijna / kteřijž před mnoha Stý Lethy tak se byli podělili: ti jenž w wěcech Rytijřských zběhlejšij byli / k Stawu Panskému přilaučenij / jinij pak kterijž w pokoji Hospodářstwij hleděli / w Stawě Rytijřském zůstali."

54

54/150

"Letha Páně 1180. za Panowánij Frydrycha Knijžete Cžeského zč. nacházým w starých Listech Kostela Olomauckého / Zdislawa Wraha řečeného / spolu s Synem jeho / kteřijž byli přijtomni / když jest jmenowaný Frydrych Knijže Cžeské / potwrzowal Práwa a Wolnosti téhož Kostela."

55

55/150

"Za Přemysla Knijžete Cžeského / a Markrabě Morawského zč. Létha Páně 1207.
Téhož Kostela Olomauckého Paměti / wspomijnajij Budislawa Wraha / s Synem jeho Plichtau / kterýž že jest byl podlé jiných mnohých Panůw při Konfirmaci práw a Swobod jmenowané Kostela."

56

56/150

"Tohoto Budislawa najiném mjstě / Léta zč.1209. nacházým. Přičemž tito Páni poznamenáni jsu (...)"

O ruském knížeti Olegovi (Kolgovi, Koljovi), zakladateli rodu Žerotínů, se zmiňuje i tzv. "Kronika Jana Amose Komenského" – rukopis z počátku 17. století.

57

57/150

J. A. Komenský patřil v čase před Bílou Horou a těsně po ní k blízkým spolupracovníkům šlechtice Žerotína.

Na jeho žádost napsal krátký dílo o genealogii rodu Žerotínů "De origine baronum a Zierotin".

58

58/150

Komenskýho dílo se nedochovalo, ale bylo citovaný jinýma českýma historikama.

A to i těma z ideologicky protilehlýho tábora.

59

59/150

Jezuita Tomáš Pešina v latinsky psaným díle "Mars Moravicus" (1677) píše, že po odtržení Moravy* od Čech v roce 939, potom, co Boleslav zabil svýho bratra, knížete Václava, byl ruskej kníže Oleg prohlášen v roce 940 moravským králem.

60

60/150

Quippe Moravi parricidium Boleslai detestati, desuverunt ab imperio Bohemico omnes; et ut proprium, sicut antea, domi haberent Principem, cuidam pricipibus Russiae, nomine Olgo, nepoti Jaropolci Kygoviensium ducis, (vel Olga, que erat Jori, patris Jaropolci uxor, fratri)

                            61
                        
61/150

"Morava, znechucená Boleslavovou bratrovraždou, se zcela oddělila od Českého císařství, aby měla vlastního knížete jako dříve, knížete z rodu ruských knížat, jménem Oleg, synovce kyjevského knížete Jaropolce, nebo bratra Olgy, která byla manželkou Joriho."

62

62/150

Jori má bejt Igor, otec Jaropolka.

Pešina tu opravuje Paprockýho, kterej Olega označoval jako "Kolga" (nebo "Kolju").

Po nástupu na trůn v roce 940 bojoval Oleg několik let proti Maďarům, jejichž útoky na Moravu vedl kníže Takšoň (Taksony) z rodu Arpádovců.

63

63/150

Maďarům se podařilo dobýt část Moravy a Velehrad, Olegovo hlavní město.
Oleg zakročil proti Maďarům, přičemž přijímal vojenskou pomoc od polskýho knížete Ziemomysla* a jeho příbuzných z Ruska.

* Ziemomysl = Siemomysł, Séměmysl, Semjamysl, tj. vlastně "Rodomysl"

                            64
                        
64/150

Pešina tvrdí, že po třídenní bitvě u Brünnu (949) byla Olegova armáda přepadena při pronásledování prchajících Maďarů.

Většina Olegovo armády zahynula, jen několika se podařilo prorazit z obklíčení a ukrýt se v nedaleký pevnosti a v lesích.

65

65/150

Oleg, kterej shromáždil zbytky vojska, byl nucen navždy opustit Moravu a přestěhovat se do Polska ke knížeti Ziemomyslovi.

Podle Pešiny v Polsku skonal.

66

66/150

Německý historici jsou ale k Pešinovi poněkud skeptický. Mýtus s ruským Olegem považujou spíš za báchorku.
(Mají zase svoje mýty, ságy a báchorky).

67

67/150

Jan Jiří Středovský (Joannes Georgius Stredowsky), farář v Pavlovicích (1679-1713), autor barokních historických a hagiografických spisů o dějinách Moravy, v "Sacra Moraviae Historia" ("Posvátná historie Moravy") píše něco jinýho.

68

68/150

"Olgus Ruffus, anno 939. Rex Moravia est creatus."

"Oleg Rus byl v roce 939 ustanoven králem Moravy."
"Olgus, poslední v řadě mezi moravskými králi, a Boleslav, vévoda český, příjmením Saevus*, zemřeli najednou.
V řadě po něm nastoupil Boleslav mladší."

* Saevus = Krutý

69

69/150

"Moravané ... krátce poté, co co se vzbouřili po smrti krále Toxise* a zaútočili na Maďary, si s pomocí Čechů si nárokují svobodu a jsou zaštítěni vldou vévody Boleslava.
Olgus, poslední král Moravanů, umírá ve vyhnanství."

* Takšoň (Taksony)

                            70
                        
70/150

"V roce 967 dožil své dny Oleg, poslední moravský král, který se uchýlil do exilu v Rusku, zlomený věkem a nemocemi."

71

71/150

"Vládl mezi Moravany a štěstí mu nepřálo více než na deset let, dokud nebyl vyhnán vojsky Maďarů, nejprve do Polska, pak do Ruska, s velkou společností šlechticů a kněží, kteří se vrátili do svých rodných domovů."

72

72/150

Podle Středovskýho tedy zemřel Oleg v rodným Rusku, ne v Polsku.

(Já navíc dodám, že i předchozí jeho působiště v Krakově nebylo tehdy "v Polsku". Krakov v tý době patřil k Velký Moravě).

73

73/150

Středovský:

"Po jeho smrti už Morava neměla žádné krále, i když si statut království si neustále ponechávala až do roku 1086, načež královské výsady přenesly se z Velehradu do Čech."

74

74/150

Další tři jezuiti, současnící Pešiny z Čechorodu, Bohuslav Balbín, Jiří Kruger a Dominik Franz Calin de Marienberg pokračovali v genealogickým průzkumu.

75

75/150

A došli k tomu, že Žerotíni a Lobkowiczové jsou potomkama nikoli Olega (Kolji), ale jeho bratr Vladimíra, velkoknížete Kyjevský Rusi (980 – 1015)

Vladimír byl navíc ženatej s dcerou byzantskýho císaře Annou Porfyrogennétou, a tím je rodokmen povýšenej zas do ligy vejš.

76

76/150

Dominik Calin de Marienberg vyhotovil rozsáhlou genealogii, vydanou latinsky pod názvem "Virtus Leonina: Ex conspicuo et percelso vetustissimorum ac potentissimorum Russiae ducum sanguine Zierotiniae prosapiae gentem vivaci ac limpida vena feliciter transfusa" (1683)

77

77/150

Přeloženo:

"Ctnost Lví: Z pohledu a trvalosti nejstarších a nejmocnějších krvavých vůdců Ruska byla slavná linie žerotínského rodu chvályhodně prokrvena živou žilou."

78

78/150

Calin de Marienberg tvrdí:

"Na Moravě nebylo jiného rodu tak bohatého jako Žerotínové; počtem osobností, podobně v Čechách Lobkovicové, převyšovali počtem ostatní."

79

79/150

"Paprockého argument je ten, že ŽEROTÍNI a PLICHTOVÉ odvozovali svůj původ od onoho Wraha, o kterém se říkalo, že byl synem Kolgy (Kolji), vévody Ruska, a že založil rod Wrahovských v Čechách."

80

80/150

"Neboť vedle naznačené geneze velkých vévodů z Moskvy existoval jejich mnohem slavnější původ; od zakladatele rodu všech pozdějších ruských vévodů, z nichž ŽEROTÍNI a spolu s nimi PLICHTOVÉ vzešli jako legitimní potomci."

81

81/150

"Od VLADIMÍRA, knížete Velikého, který poté, co si podmanil bratry Jaropelka a Kolga, dobyl celé otcovské knížectví, sousední Bulhary, Chorvaty, Viatiče, Duleby & Jazigy podrobil své vládě; a proto byl nazýván první VELKÝ CAR."

82

82/150

"V roce 988 přijal křesťanské náboženství se všemi svými lidmi. A poté, co v roce 1008 rozdělil nejrozsáhlejší ruské knížectví mezi svých dvanáct synů (jejichž svornost však netrvala dlouho), smrtelně unaven válečnou dřinou úspěšně složil tíhu svého pozemského života."

83

83/150

"Proto, aby mohl být tento argument dokázán listinným důkazem ... představíme velmi krátký fragment téže genealogie ... že ŽEROTÍNI nejprve neodvozovali svůj původ od výše jmenovaný Wraha, ruského vévody Kolgy, živený Izjaslavem, synem Vladimira Velkého vévody."

84

84/150

"Vizte fragment, že původce rodokmenu nepochybně pro větší nádheru, díky Anně, často zmiňované manželce Vladimírově, pocházel z krve několika vznešených byzantských císařů v genealogickém pořadí: jak se zdá z druhé strany."

85

85/150

Ruskej historik a folklorista N. V. Filin rozebral veškerou tuto dostupnou literaturu, včetně Ságy o Olafu Tryggvasonvi (Óláfs saga Tryggvasonar) a nakonec dospěl k závěru:
Oleg Moravský (předek Žerotínů a Lobkoviců) je Ilja Muromec.
histline.narod.ru/01.htm

86

86/150

"Pokus o přecenění lexikálního významu přezdívky hrdiny Ilji Muromce", píše Filin, "nás přivádí k potřebě připomenout si jednu zajímavou věc okolnost.

V ruských kronikách jsou zmíněna dvě města Murom."

87

87/150

"Jedno z nich je ruské město Murom, založené v dávných dobách na území Finů kmene Muromů.

Druhé 'město Murom', Morava, v 9. a na počátku 10. století slovanský stát Velká Morava, od 10. století oblast Čech."

88

88/150

"V kronikách 16.–17. století se Morava začala měnit v 'město Morů', 'město Murom', zřejmě proto, že zeměpisný význam tohoto pojmu v 15.–16. století byl částečně ztracený."

89

89/150

"V řadě kronik je Morava nazývána městem ve Španělsku, ve kterém byl biskupem slovanský osvícenec Metoděj."

90

90/150

"Tehdy Metoděj filosof byl ustanoven biskupem ve Španělsku ve městě Morava".

(Kniha stupňů, rusky: Степе́нная кни́га, je historie rusínských zemí sepsaná na dvoře Ivana IV. Hrozného v letech 1560-1563)

91

91/150

"Celkem všechny varianty přezdívky Ilja Muromec: "Muramec", "Morovlin", "Muravlenin", "Muravec" má jednoznačný lexikální význam:
"Moravan", "pocházející z Moravy".

92

92/150

"Například "Morovljany" jsou Moravané jsou nazýváni Nikonovou kronikou z 16. století.

Výrazy "moravské plátno", "muravský kníže Burivoj" jsou užívané ve smyslu 'z Čech', 'český' (srov. 'Muravec')."

93

93/150

"Předpokládáme-li, že Buritslav ze ságy není Boleslav Polský, jak se domnívá většina badatelů, ale Boleslav Český, a Olij Rus je Oleg Muravlenin, pak vše zapadá na své místo."

94

94/150

"Na Moravu dorazil Oleg Rus se svou družinou a pokladnicí v letech 939-940, oženil se s Geirou (Jarou-Jaroslavou), dcerou Boleslava Českého, a poté, spoléhaje se na svá nová dynastická práva a moravskou šlechtu, prohlásil se králem Moravy, nezávisle na svém tchánovi."

95

95/150

"Porážka ve válce s Maďary ho donutila opustit Moravu, odstěhovat se nejprve do Krakova a pak dál do Ruska. V eposech se to odráželo v legendě o slavné hrdinské cestě Ilji z Morova do Kyjeva, přes město Krjakov (s příběhem o osvobození města od 'černé síly' -Maďarů)."

96

96/150

"Po příjezdu do Ruska se Rus Oleg (zde již Moravský-Muravlenin) zúčastnil Olžiny misijní práce a jejích pokusů pokřtít Rusko."

97

97/150

"To se odráželo v ruských legendách o křtu Rusi a svržení model křesťanským hrdinou Elijou Morovlinským a zachovalo se to ve fragmentech legendy o křtu Rusi Olijem Rusem v době Olgy v sáze o Olafovi, synu Tryggviho."
histline.narod.ru/il07.htm#8

98

98/150

Co z toho všeho plyne?

Žerotínové a Lobkovicové se domohli šlechtickýho postavení a titulu díky tomu, že si opatřili listiny o svým ruským knížecím (rurikovským) původu.

99

99/150

Bájnej původ, odvozenej od rurikovskejch vládců a byzantsko-římskejch císařů, se u nás stal oblíbeným především v pobělohorském období.

100

100/150

Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic a jeho žena Polyxena získali českej knížecí titul roku 1624.

Stejně tak Žerotínům posloužil ruskej původ jako jeden z argumentů pro udělení hraběcího titulu: v roce 1706.

101

101/150

Buď byli teda tihle naši aristokrati skutečně Rusové, anebo to byli podvodníci.

A listiny nějak někde bohapustě padělali.

A ještě si zaplatili haldu ochotnejch falsifikátorů a dezinformátorů: Malorusy, Poláky, Komenskýho i jezuity.

102

102/150

Pokud platí to druhý, vysvětlovalo by s tím, že nám tu hned potom Bohuslav z Hasištejna, Bohuslaus Lobkowicz von Hassenstein, vlastně Žerotín z Vrahova a z Rusi, vnuk českýho Plichty z Hořovic, píše:

"Otevřeně se přiznávám, že jsem Němec a jsem na to hrdý".

103

103/150

Cože? Jakej "Němec", Bohouši?
Ty Ruse!
Ty kníže Vladimíre!
Ty Iljo Muromče!

Oder Betrüger ist Betrüger, Seine Exzellenz...

104

104/150

Připomeňme, že "Němec" Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl syn Mikuláše II. Hasištejnskýho z Lobkovic a Žofie Plichtový ze Žerotína. Čecha s Moravankou.

(Stranou nechme, že matka byla Krajířová z Krajku. Krayggová. Krajíře jsem řešil už jinde).

Zbyněk Srb@desox13

44/160

Luitpold (Leopold) von Krayg (Lipold z Krajku) byl Rakušan z Korutan.

Lipoldovo manželka byla rozená 'von Meseritsch und Lomnitz'.
Z Moravy.... 'z Meziříčí a z Lomnice'.

Jako typickej Rakušan Luitpold spíš poněmčenej Slovan.
Rod Krayg (Kraigk) byl vlastně z Krajku.

105

105/150

A Mikuláš II. Hasištejnský byl synem Mikuláše Chudýho, kterej s Husem vyháněl Němce z Karlovo univerzity.
A vnukem Mareše z Újezda...

Jeho mamina byla Anna z Nechvalic, z český vesnice kousek od Sedlčan.

106

106/150

V pobělohorském období nezískali Lobkovicové jen knížecí titul, ale nesmírně se napakovali.

Do chřtánu jim lacině spadla velká část majetku popravený nebo vyhnaný protihabsburský český šlechty.

107

107/150

A tady se stala další věc:

Václav Eusebius Popel z Lobkovic, polní maršál a ministr císaře Leopolda I., byl sice roku 1674 jako velezrádce zatčenej a umřel následně ve vězení.

Ale právě on se stal přímým předkem všech posledních ruskejch imperátorů.
Carů.

108

108/150

Je totiž prokazatelný, že on a jeho syn Ferdinand August jsou předkama pěti posledních velkejch ruskejch samoděržavců.

Alexandra I., Mikuláše I., Alexandra II., Alexandra III. a Mikuláše II.

"Prastrýcové" tady Lobkowicze Jiřího

109

109/150

Příbuzenská linie jde přes lobkovickou Marii Ludoviku a Marri Augustu Thurn-Taxis k Žofii Doroteu Württenberský.

Ta si vzala cara Pavla a dál už je to jednoduchý.

110

110/150

Lobkovickej Rus Alexandr I. byl dokonce tím, kdo zlikvidoval Velkou armádu Napoleonovo "Evropský Unie": plnou nejen Francouzů, ale i Němců, Italů, Španělů, Portugalců, Švýcarů a Poláků.

111

111/150

Odolal a zničil jí i s jejíma vrtkavýma rakouskýma spojencema, v čele se Schwarzenbergem.

Car Alexandr I. z Lobkovic tak dokázal to samý, co po něm Stalin a o co dneska usiluje i Putin.

112

112/150

Stejně jako oni "válku nezačal".

"Nevyjednával" mír s Napoleonem jako jeho předchůdce Pavel.
Ale naopak.
"Nezastavil se a šel dál".

Až do Paříže, kde si udělal parádní vojenskou přehlídku.

113

113/150

Západ se za to těm petrohradskejm carům Lobkovicům v Rusku pomstil tak, že jim v zemi zafinancoval atentáty, teroristy, anarchisty, esery, bolševiky a tři revoluce.

114

114/150

Z New Yorku (a asi i T. G. Masarykem) placený a dirigovaný bolševici Sverdlov, Jurovský, Gološčekin, Safarov, Vojkov a spol impérium týhle obáváný lobkovický větve v Rusku ukončili a jejich famílii tam povraždili.

115

115/150

Masarykovo legionáři pak pak z Ruska vyvezli i spoustu truhel lobkovisko-carskýho zlata, který za Uralem vyvlastnili.

116

116/150

U nás ani Rusy, ani mělnický, ani jiný Lobkovice Masaryk nestřílel a nepopravoval, ale sebral jim 50-80 % nemovitýho majetku a některý vyhostil.

117

117/150

Majetky jim vrátila až Druhá republika (po Masarykovo smrti a po Mnichovu) a Hitlerovo protektorát.

A pak znova: tam a zpět.

Rod Lobkoviců ale tohle všechno Západu nezapomněl.

118

118/150

Johannes princ z Lobkowicz byl v letech 2013 – 2022 prokurátorem a kancléřem českýho velkopřevorství Maltézskýho řádu.

Duchlaucht Jiří Jan Maria Melchior Lobkowicz je jeho hrdým členem.
cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_…

119

119/150

Suverénnímu řádu Maltézských rytířů se říkalo a říká i jinak.

Latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis.

Suverénní vojenský špitální řád sv. Jana Jeruzalémského, Rhodského a Maltézského.
en.wikipedia.org/wiki/Sovereign…

120

120/150

Původně Řád sv. Jana Jeruzalémského
Řád sv. Jana
Johaniti
Špitálníci...

Dneska se tváří, že skomírají, ale kam dali majetky?

Možná do Ruska.
A možná je tam dávají už dvě stě let. A jsou odtud řízení.

121

121/150

Síla a moc Maltézskýho řádu vzrostla jednak po zrušení Templářů.
"Špitálníci", Maltézský rytíři, převzali jejich majetky, který nebyly malý.

A po zrušení jezuitskýho řádu.
I od nich přešel nějakej majetek.

122

122/150

Vztah ruskejch carů a Maltézskýho řádu je dlouhej.
Začíná carem Pavlem.

To je ten, co si vzal Lobkovicovou: württemberskou Sophii Dorotheu.
en.wikipedia.org/wiki/Paul_I_of…

123

123/150

Která se v Rusku přejmenovala na Marii Fjodorovnu.
en.wikipedia.org/wiki/Maria_Feo…

124

124/150

"V roce 1798, po Napoleonově dobytí Malty, byl řád rozpuštěn, ale uprchl velký počet rytířů, kteří se ukrývali v Petrohradě, kde si zvolili ruského cara Pavla I. za svého velmistra."
en.wikipedia.org/wiki/Russian_t…

125

125/150

Přestože byl Pavel I. hlavou ruský pravoslavný církve, převzal odvážně vedení římskokatolickýho řádu.

Všechno spunktoval už na sklonku 18. století generál francouzský galéry Emmanuel de Rohan-Polduc.

126

126/150

Od roku 1766 posílala Kateřina Veliká vynikající ruský námořní důstojníky na speciální výcvik u maltézskejch rytířů.

Aby vzájemný vztahy i vliv Ruska ve Středozemním moři ještě víc upevnil, navštívil v roce 1782 její syn, velkovévoda Pavel, na Maltě velmistra Rohana.

127

127/150

V roce 1789 pomohl hrabě Giulio Renato de Litta při Rusům s reorganizací ruské baltské flotily a poté sloužil jako velitel ruskýho carského námořnictva ve válce proti Švédsku.

128

128/150

Maltézskej kavalír, hrabě Giulio Renato Litta-Visconti-Arese je v Rusku známej jako Julio Pompejevič Litta.

Viceadmirál ruskýho imperiálního námořnictva.
V letech 1826-1839 nejvyšší dvorní úředník Ruský říše.

129

129/150

Paradox a kuriozita:

Giulio Renato Litta byl bratrem Napoleonova velkokomořího, vévody Antonia Litty.

A římskokatolickýho kardinála Lorenza Litty, důvěrníka papeže.

130

130/150

Giulio se v Rusku dokonce oženil, s Jekatěrinou Skavronskou (von Engelhardt).

Na osobní žádost Pavla I. papež Pius VI. zrušil hraběcí slib celibátu, který Litta složil se vstoupem do řádu, a vzal si Rusku, která byla "krásná, měla laskavou duši a citlivé srdce".

131

131/150

Giulio navíc tuhle vazbu utužil i milostným vztahem s její (a svou nevlastní) dcerou, se kterou měl potomka.

Jekatěrina Skavronská von Engelhardt byla neteří knížete Potěmkina.

132

132/150

Ten v Rusku nestavěl jen "vesnice", ale i námořnictvo, města, přístavy a úspěšně velel armádě.
A porazil Turky a získal pro Rusko Krym.

Navíc neoficiálně platil za carevně nejbližšího muže, ve všech smyslech slova.

133

133/150

Jednou z příčin Napoleonovo tažení do Ruska byla právě spolupráce ruskýho cara s Maltézskýma rytířema.

A spor o ostrov Malta.

134

134/150

Giulio Litta navíc podnítil ruskýho cara Pavla k myšlence sjednotit všechny vojenský a duchovní síly Evropy pro "křížovou výpravu" proti revoluční Francii.

Pavlovi se idea "sjednotitele církví – katolický a pravoslavný – a zalíbila.

135

135/150

Zavažoval, že zaujme místo papeže.
(Hlavou ruský pravoslavný církve už samozřejmě byl).

Lorenzo Litta, bratr, byl toho času papežovým zástupcem ("velvyslancem") v Petrohradě).

136

136/150

Car pochopil, že oba bratři by mu mohli při realizaci jeho velkolepýho plánu pomoci a dal jim poměrně velký pravomoce.

Jenže byl následkem spiknutí, pravděpodobně Britů, zavražděnej.

137

137/150

Jeho nástupce, syn a car Mikuláš Napoleona porazil a Napoleonem zrušenej Maltézskej řád díky tomu existuje dál.

V nebezpečnejch přelomovejch dobách svět spolíhá na Rusko a platí to i pro elitní řády.

138

138/150

Nejspíš i proto byl nedlouho před převratem v maloruským Kyjevě v roce 2012 oceněn nejvyšším vyznamenáním Maltézskýho řádu (rytířským křížem) ruskej ministr Sergej Šojgu za "pomoc, spásu a milosrdenství".
youtube.com/watch?v=cCslLY…

139

139/150

Dostal to předem, asi jako Obama Nobelovu cenu míru.

Vyznamenání mu udělil Antonio Zanardi Landi, princ velvyslanec a velmistr řádu.

140

140/150

Členové rodu Zanardi Landi (respektive minimálně jedna jeho představitelka) jsou příbuzní s kdekým, ale tvrdívali, že jsou velice blízce pokrevně spojení dokonce s Habsburskou a bavorskou vládnoucí dynastií.
(Tajně).

141

141/150

Šlo možná o zfalšovanou legendu, ale stejně jako v případě těch Žerotínů, Lobkoviců a rurikovců nevíme.

Caroline Franziska Kaiser, hraběnka Zanardi-Landi, údajná mimomanželská dcera rakouský císařovny Alžběty Rakouský, zvaný Sissi.

142

142/150

Napsala knihu, ve který vzpomíná na svojí utajenou biologickou matku i na svý komplikovaný dětství.

V roce 1914 jí v Londýně publikovala pod názvem "Císařovna Sissi. Tajná dcera."

143

143/150

Tím, kdo legendu měl potvrdit nebo vyvrátit, byl muž, kterej sám byl původu velice nejasnýho:
Tomáš G. Masaryk.

Anebo taky Mäsiarik, Masařík, Redlich, anebo taky Habsburg.

Ve svý "Světový revoluci" (1925) o tom píše toto.

                            144
                        
144/150

Názory se různí. Cituju Angelu Micaelli Battaniovou:

"Při čtení autobiografie hraběnky Zanardi-Landi Tajemství císařovny vás ujišťuji, že každá pochybnost se rozplyne, protože objektivně se člověk cítí povinen přiznat, že znala tolik podrobností...

145

145/150

"... tolik intimních detailů o povaze a životě císařovny ... že je poznat a zapamatovat si je může jen srdce, které je prožilo přímo."

146

146/150

Dcera hraběnky Zanardi (a možná vnučka Sissi) Ellisa (Elisabeth, Alžběta) se stala hollywoodskou herečkou.

A s její známostí vešla ve známost i legenda její matky.

147

147/150

Co víme o něco jistěji:

Toskánskej aristokrat a maltézskej velmistr Antonio Zanardi Landi di Veano, potomek starejch Benátčanů a milánskejch ghibelínů, je ženatej s paní Cornaggia Medici.
Z domu Medicejských.

A má tři potomky.

148

148/150

Benedettu, dceru velmistra Zanardi Landi, co vyznamenal rusko-altajskýho šamana Sergeje Šojgu, si loni na Maltě vzala Jeho Jasnost kníže z Lobkowicz (s carským křestním jménem Mikuláš).

(Podle zasvěcených jsou si rody příbuzný).
gothanjou.blog/2021/11/16/fia…

149

149/150

Tím se kruh uzavřel.

Car Vladimír Vladimírovič s podporou velevlivnýho a mocnýho Maltézskýho řádu, rodu rurikovců Lobkoviců, Medicejských a dalších velmistrů se určitě na Okrajině Ruskýho impéria nezastaví.

Myslím si to taky, stejně jako Jiří Lobkowicz.-)

150

150/150

A možná nakonec bude tím papežem.

Pokud tu funkci nepřenechá altajskýmu šamanovi a maltézskýmu rytířovi Šojgu.

A to víte, že Jiří Lobkowicz je Rus? A prapůvodně dokonce "russkej...

Actions

What You Can Do