Nejde ani tolik o to, že by @SOS_projevu byla špatná nebo nebezpečná v nějakém jednoduchém slova smyslu. Kdokoliv se zbytky vkusu, soudnosti a sebeúcty by sice raději strávil čas s rozkládající se mrtvolou v sauně než s touhle partou pokálenců, ale oni to, co dělají, dělají velmi
dobře a slouží téměř jako dokonalý příklad ideologického aparátu. Minimálně v tom Althusserovském smyslu. Oni nevytvářejí přímý politický tlak, ale produkují subjekty, které se samy identifikují jako obránci svobody a přirozeně gravitují k určitým politickým pozicím. Stejně tak
na nic není nejhorší to, že jsou ideologicky vyhranění, ani vazby na pseudokonzervativní, extremistickou a dezinformační scénu. Popravdě ani to, že vstupuje do veřejné debaty konfliktním způsobem. To všechno je v demokracii legitimní. Nejproblematičtější je něco subtilnějšího
a zároveň mnohem nebezpečnějšího. Zásadní rozpor mezi tím, jak se prezentují, a kým ve skutečnosti jsou. Je to mocenský projekt, který se maskuje jako obrana univerzálních hodnot, aktivně ovlivňuje politiku a veřejnou debatu a do toho neustále nesnesitelně a narcisticky brečí,
že právě oni jsou tou umlčovanou obětí. V 🇺🇸 kontextu to dovedla k dokonalosti celá infrastruktura konzervativních think-tanků od osmdesátých let. Heritage Foundation, Cato Institute a vůbec celá síť mediálních platforem financovaných miliardáři dokázaly desítky let jet uplakané
litanie o umlčované pravici a liberální hegemonii, která tuhle bandu vypasených kocourů prezentovala jako statečný a osamělý hlas vzdorující mainstreamu. Mají sice ekonomický a sociální kapitál, který by jim mohl kdekdo závidět, ale jejich identita je postavena na jeho
systematickém popírání a vylhaných představách o vlastním mučednictví. V Evropě byl mistrem téhle disciplíny Silvio Berlusconi. Mediální magnát, miliardář, předseda vlády. Člověk, který doslova vlastnil italský veřejný prostor, ale zároveň se před voliči po celá desetiletí
prezentoval jako pronásledovaný outsider, oběť komunistických soudců a nepřátelských médií. Berlusconi nepotřeboval být konzistentní. Potřeboval být přesvědčivý a to je identita oběti ze všech možných úhlů, protože ji prakticky nelze vyvrátit. Každý útok ji pouze potvrzuje.
Největším zločinem SOSP ale není cringe, osoba Dana Vávry, paktování se s tou nejhorší sedlinou, co si člověk dokáže představit, ani jejich agenda zemských škůdců. Největším zločinem je to, co tyhle stvůry dělají nebohému Georgi Orwellovi. Ten by je nenáviděl ne proto, že jsou
salonní fašisté nebo že lobbují za svou agendu. Nesnášel by je ze stejného důvodu jako britskou levici třicátých let, stalinisty, nácky, imperialisty i církev zároveň. Protože tihle samozvaní Brouci Pytlíci svobody používají přesně ten typ jazyka, který realitu nezachycuje,
ale zrůdným způsobem deformuje. Nalijme si čistého vína. Skutečná cenzura tu v praxi neexistuje. A právě proto si ji museli vymyslet. Maloměšťák vždycky potřebuje nepřítele. Ne proto, že by byl zlým člověkem, ale proto, že bez nepřítele není příběh a bez příběhu není identita.
Jejich svět se smrsknul na rozměry vlastního ublíženého ega, které se pak vydává za politický názor. A především obranu hodnot, práv a svobod. To je morální panika maloměšťáků. Někdo, kdo nic moc v životě neriskoval, se probouzí s hlubokou, upřímnou, neotřesitelnou jistotou,
že právě on je pronásledován. Není nic směšnějšího, než když si někdo vybuduje imaginární gulag, aby se mohl sám týrat. Právo cítit se jako oběť, přestože moc i svobodu máš. Tenhle ideologický somnambul je největší výsadou v dobách pozdního kapitalismu. Žijeme si krásně❤️
Generated by Thread Navigator
Press ⌘ + S to quick-export