@boninska: Dlouho jsem si o sobě myslela,...

Dlouho jsem si o sobě myslela, že jsem nejchladnější a nejinformovanější hlava v okolí. Sledovala jsem americké volby jako seriál, analyzovala českou politiku u snídaně a pyšnila se, jak skvěle „rozumím světu“.
Dnes vím, že to byla jen pěkně zabalená závislost, za kterou

1/16

jsem zaplatila spoustou času a vnitřního klidu.
Jednoho dne přišlo vyhoření. Rozhodla jsem se pro radikální experiment: celý měsíc úplně pryč ze sociálních sítí i ze zpravodajských serverů.
Žádné „jen rychle mrknu“.
Čistý detox od negativity.

(2)

Od mého posledního postu je to 7 týdnů.
Mít základní přehled je samozřejmě zodpovědné. Ale většina z nás dávno překročila hranici a stala se otroky algoritmu, který nás krmí strachem, protože strach = pozornost = peníze.
Žila jsem v iluzi, že když budu

(3)

dostatečně informovaná, tak „něco měním“. Ve skutečnosti jsem jen ničila sama sebe a pálila drahocenný čas. 
Chtěla jsem pochopit ty „obyčejné“ lidi, které politika vůbec nezajímá. Ty, co žijí spokojeně a maximálně jednou za pár let jdou k volbám. Co tyto lidi naplňuje?

(4)

Proč působí často šťastněji než my, co „všechno víme“?
Zjistila jsem něco prostého až banálního. Normální člověk potřebuje vědět hlavně to, co se ho přímo dotýká: cenu másla a benzínu, jestli je opravená silnice před domem, jestli může večer bezpečně vyjít ven s dětmi,

(5)

jestli má práci a klid.
Jejich svět je malý, konkrétní a krásně lidský. Rodina, přátelé z masa a kostí, pes, zahrada, soused, který půjčí vrtačku. Žádné geopolitické analýzy u snídaně. A oni na tom nejsou špatně. Mají v sobě zdravý instinkt přežití, který jsem já ztratila.

(6)

Politikou do hloubky žije sotva desetina lidí. Zbytek prostě žije.
A já jsem najednou pochopila, jak dlouho jsem se chovala jako vyvolená pozorovatelka dějin, zatímco jsem byla jen otrokyně displeje.
Lidé nereagují na fakta a tabulky, ale na emoce, příběhy a pocit

(7)

„tenhle člověk mluví jako já“. Paradoxně jsem se nejvíc nechala ovlivnit já sama. Řešením věcí na jiném konci světa.
Ignorovat politický šum není hloupost. Je to moudrý obranný mechanismus. Zatímco já jsem si ničila nervy globálními krizemi, oni si chránili svůj vnitřní mír.

(8)

A ten mír je obrovská, podceňovaná hodnota.
Ale je tu i temná strana.
Ti, kteří politiku úplně ignorují, se stávají nejlehčí kořistí populismu. Nemají filtr ani kontext. A právě kvůli té pasivní většině může demokracie tiše zemřít.
Ne s křikem, ale s lhostejností a větou

(9)

„stejně je to jedno“.
Přestala jsem se na ně dívat svrchu. Ano, jsou ovlivnitelní.
Ale my „vzdělaní“ taky – jen jiným, rafinovanějším jedem superiority. Oba ty jedy nás oslabují.
Jak tedy mluvit k těm, kteří zprávy nečtou? Suché analýzy nefungují. Lidé chtějí příběhy,

(10)

humor, satiru a emoce. Chtějí se bavit a poznat se v tom, co slyší.
Demokratické strany by to měly konečně slyšet: Přestaňte být upjatí. Jděte na YouTube, TikTok a Reels. Mluvte lidským jazykem. A hlavně surově a poctivě makejte a přesvědčujte.
Jinak o tu demokracii

(11)

přijdeme všichni.
Pravda zabalená v autentickém příběhu a humoru projde i nejhustším pancířem skepse. Když se člověk zasměje manipulaci, kterou na něj zkoušejí, najednou vidí jasněji.
Těch 7 týdnů mi dalo mnohem víc, než jsem čekala. Vrátilo mi chuť na skutečný život.

(12)

Na dlouhé večery s manželem, kdy mluvíme, smějeme se, přeme se a cítíme, že se stále milujeme. Na ticho, které není nepříjemné, ale léčivé.
A hlavně na ty chvíle, kdy stojím mezi majestátními červenými skalami v Utahu, vítr mi vane do vlasů a já cítím, jak je všechno

(13)

najednou maličké. Všechny ty virtuální hádky, notifikace i velké světové krize.
Dnes vím, že ten nejcennější dar ale není odstup od politiky. Je to vděčnost za obyčejné věci. Za muže, který na mě čeká doma a nemá potřebu jít jinam. Za zdraví. Za chytré děti.

(14)

Za to, že ještě dokážu slyšet sama sebe.
A pokud jste dočetli až sem… omlouvám se za tu spoustu slov, která těm, kteří jedou na zběsilé vlně notifikací, bude připadat nezábavná a bez informační hodnoty. Nevadí mi to.
Jednou to každý pochopí.

(15)

Než jsem načas vypnula ten kolotoč, položila jsem si otázku: Jsem šťastná, když mě v hlavě neustále obtěžují méněcenní lidé, jako Macinka a Turek, psychopati typu Trumpa či Babiše, nebo zrůdy jako je Rajchl?
Odpovědí je mé sedmitýdenní ticho😊

S láskou a nadějí 🌵🩵
A.B.

16/16