@KvBahnhof: Ekonomika jedné nabíječky#ryc...
@KvBahnhof
8 views
May 04, 2026
Advertisement
1
Ekonomika jedné nabíječky
#rychlovlakno
Tak jsem se pokusil nějak bez emocí popsat, jak podle mě bude fungovat model, kdy elektromobilita získá navrch. Ne jestli je to dobře, nebo špatně. Ne jestli tím zachráníme planetu, nebo zničíme civilizaci. Prostě co se pravděpodobně stane s jedním úplně obyčejným byznysem: se zastávkou na energii.
A první věc je, že nabíječka není elektrická benzinka. To je strašně svůdná představa, protože obojí stojí u silnice a obojí nějak souvisí s doplněním energie. Jenže ekonomicky je to něco dost jiného.
Benzinka historicky nežije jen z benzinu a nafty. Palivo je magnet, který vás přitáhne na místo. Peníze se pak často vydělávají jinde: káva, bageta, cigarety, voda, ostřikovače, toaleta, parkování, convenience retail. Jinými slovy, benzinka není jen energetická infrastruktura. Je to malý obchodní dům, kam jezdim pro čokoládu, kterou nežeru (nikdy!!)
U elektromobility se tenhle model nerozpadne všude. Ale rozpadne se nerovnoměrně. A právě v tom je celý vtip.
#rychlovlakno
Tak jsem se pokusil nějak bez emocí popsat, jak podle mě bude fungovat model, kdy elektromobilita získá navrch. Ne jestli je to dobře, nebo špatně. Ne jestli tím zachráníme planetu, nebo zničíme civilizaci. Prostě co se pravděpodobně stane s jedním úplně obyčejným byznysem: se zastávkou na energii.
A první věc je, že nabíječka není elektrická benzinka. To je strašně svůdná představa, protože obojí stojí u silnice a obojí nějak souvisí s doplněním energie. Jenže ekonomicky je to něco dost jiného.
Benzinka historicky nežije jen z benzinu a nafty. Palivo je magnet, který vás přitáhne na místo. Peníze se pak často vydělávají jinde: káva, bageta, cigarety, voda, ostřikovače, toaleta, parkování, convenience retail. Jinými slovy, benzinka není jen energetická infrastruktura. Je to malý obchodní dům, kam jezdim pro čokoládu, kterou nežeru (nikdy!!)
U elektromobility se tenhle model nerozpadne všude. Ale rozpadne se nerovnoměrně. A právě v tom je celý vtip.
2
Když se řekne „nabíjení elektromobilů“, zní to jako jeden trh. Jenže to je asi stejně přesné, jako říct, že restaurace, školní jídelna a svatební catering jsou jeden byznys, protože se tam jí.
Domácí nabíjení je úplně jiný svět. Auto stojí přes noc, nikdo nikam nejede, nikdo si nekupuje kávu, nikdo nečeká u stojanu. Z pohledu veřejné infrastruktury je to zákazník, který zmizel. A pokud většina lidí bude většinu času nabíjet doma nebo v práci, část provozu, kterou dnes benzinky berou jako samozřejmost, prostě odteče mimo ně.
Pak je destinační nabíjení. Obchoďák, kancelář, hotel. Tam nabíječka není hlavní produkt. Je to doplněk. Přijel jste nakoupit, pracovat, přespat. Auto se mezitím nějak nabije. Ekonomika stojanu se tam musí skládat jinak, protože zákazník se neobjevuje primárně kvůli elektřině.
A pak je dálnice.
Domácí nabíjení je úplně jiný svět. Auto stojí přes noc, nikdo nikam nejede, nikdo si nekupuje kávu, nikdo nečeká u stojanu. Z pohledu veřejné infrastruktury je to zákazník, který zmizel. A pokud většina lidí bude většinu času nabíjet doma nebo v práci, část provozu, kterou dnes benzinky berou jako samozřejmost, prostě odteče mimo ně.
Pak je destinační nabíjení. Obchoďák, kancelář, hotel. Tam nabíječka není hlavní produkt. Je to doplněk. Přijel jste nakoupit, pracovat, přespat. Auto se mezitím nějak nabije. Ekonomika stojanu se tam musí skládat jinak, protože zákazník se neobjevuje primárně kvůli elektřině.
A pak je dálnice.
3
Rozdíl mezi pomalým a rychlým nabíjením není v tom, že jedno má hezčí aplikaci a druhé lepší logo. Je v elektrotechnice.
Baterie ukládá energii ve stejnosměrném proudu. Síť běží na střídavý proud. Někde se to musí převést. U AC nabíjení to řeší auto samo přes palubní nabíječku. Výkon bývá typicky takový, že je to skvělé na noc, na práci nebo na nákup. Ne na dálniční zastávku, pokud tedy nechcete cestovat do Brna tempem duchovního cvičení.
U DC nabíjení se převod řeší mimo auto. Stojan je dražší, silnější, složitější a umí poslat do baterie mnohem větší výkon. Proto se z nabíjení stane zastávka na dvacet až třicet minut, ne na několik hodin.
Tohle je důležité, protože stejný elektromobil vytváří tři různé světy. Doma je to spotřebič. U obchodního centra služba. Na dálnici infrastruktura, bez které se cesta začne měnit v malý existenciální experiment a dávku frustrace - ano, nesnášim to, že musim myslet na dobíjení
Baterie ukládá energii ve stejnosměrném proudu. Síť běží na střídavý proud. Někde se to musí převést. U AC nabíjení to řeší auto samo přes palubní nabíječku. Výkon bývá typicky takový, že je to skvělé na noc, na práci nebo na nákup. Ne na dálniční zastávku, pokud tedy nechcete cestovat do Brna tempem duchovního cvičení.
U DC nabíjení se převod řeší mimo auto. Stojan je dražší, silnější, složitější a umí poslat do baterie mnohem větší výkon. Proto se z nabíjení stane zastávka na dvacet až třicet minut, ne na několik hodin.
Tohle je důležité, protože stejný elektromobil vytváří tři různé světy. Doma je to spotřebič. U obchodního centra služba. Na dálnici infrastruktura, bez které se cesta začne měnit v malý existenciální experiment a dávku frustrace - ano, nesnášim to, že musim myslet na dobíjení
4
Tady je podle mě největší nedorozumění. Lidé se dívají na nabíječku jako na kus technologie. Jenže ekonomicky rozhoduje hlavně místo, využití a ochota platit.
Rychlý DC stojan za několik milionů korun může být ve městě docela nudný byznys. Když má nízké využití, stojí většinu času nečinně. Elektřinu prodává relativně levně, protože zákazník má alternativy. Může nabít doma, v práci, u supermarketu, jindy, jinde. Návratnost se pak táhne roky a stačí horší lokalita, dražší připojení, servis, konkurence nebo slabší provoz a z hezké zelené infrastruktury je velmi drahý sloup optimismu.
Na dálnici je to jinak. Tam zákazník nepřijel proto, že se mu zachtělo. Přijel proto, že musí pokračovat. Má trasu, baterku, rodinu v autě a časový tlak - stres.
Najednou neřeší jen cenu za kWh. Řeší, jestli stojan funguje, jestli je volný, jak rychle nabije a jestli si mezitím může dát normální kafe místo teplého hnusu v kelímku.
Rychlý DC stojan za několik milionů korun může být ve městě docela nudný byznys. Když má nízké využití, stojí většinu času nečinně. Elektřinu prodává relativně levně, protože zákazník má alternativy. Může nabít doma, v práci, u supermarketu, jindy, jinde. Návratnost se pak táhne roky a stačí horší lokalita, dražší připojení, servis, konkurence nebo slabší provoz a z hezké zelené infrastruktury je velmi drahý sloup optimismu.
Na dálnici je to jinak. Tam zákazník nepřijel proto, že se mu zachtělo. Přijel proto, že musí pokračovat. Má trasu, baterku, rodinu v autě a časový tlak - stres.
Najednou neřeší jen cenu za kWh. Řeší, jestli stojan funguje, jestli je volný, jak rychle nabije a jestli si mezitím může dát normální kafe místo teplého hnusu v kelímku.
5
Pokud elektromobilita získá navrch, nezmizí zastávky u dálnic. Spíš se změní jejich ekonomika. Méně lidí bude potřebovat veřejné nabíjení každý den. Ale ti, kteří ho budou potřebovat na trase, budou citliví hlavně na spolehlivost, výkon a čas.
A to je přesně prostředí, kde se dá vydělávat. protože prodáváte řešení v okamžiku, kdy má zákazník problém - ano, vynucený, ale o tom neni ten článek. Doma je nabíjení levné a nudné. U obchoďáku je doplňkové. Na dálnici je existenční.
Největší ironie celé věci je, že elektromobilita může část starého benzinkového modelu zničit, ale tu nejcennější část zároveň posílit. Dálniční lokalita, dobrý retail, toalety, jídlo, káva, bezpečné místo, funkční technologie, vysoký výkon. To všechno bude mít hodnotu. Viz třeba Pumpa - já vyloženě plánuju, že se tam zastavit. Z Brna pak na dva číze a kolu u meka.
Jen to nebude fungovat jako dnes. Palivo už nebude hlavní důvod existence. Bude to čas zákazníka. A kdo bude umět těch dvacet minut prodat lépe než konkurence, ten nebude prodávat jen elektřinu. Bude prodávat klid, jistotu a bagetu s marží, která se tiše směje celé debatě o ceně za kilowatthodinu.
A to je přesně prostředí, kde se dá vydělávat. protože prodáváte řešení v okamžiku, kdy má zákazník problém - ano, vynucený, ale o tom neni ten článek. Doma je nabíjení levné a nudné. U obchoďáku je doplňkové. Na dálnici je existenční.
Největší ironie celé věci je, že elektromobilita může část starého benzinkového modelu zničit, ale tu nejcennější část zároveň posílit. Dálniční lokalita, dobrý retail, toalety, jídlo, káva, bezpečné místo, funkční technologie, vysoký výkon. To všechno bude mít hodnotu. Viz třeba Pumpa - já vyloženě plánuju, že se tam zastavit. Z Brna pak na dva číze a kolu u meka.
Jen to nebude fungovat jako dnes. Palivo už nebude hlavní důvod existence. Bude to čas zákazníka. A kdo bude umět těch dvacet minut prodat lépe než konkurence, ten nebude prodávat jen elektřinu. Bude prodávat klid, jistotu a bagetu s marží, která se tiše směje celé debatě o ceně za kilowatthodinu.
6
7
Doplnění: zásadní je ta změna doby. Tzv Dwell time - čas, kdy budete na místě. U benzinu to může být jen to čerpání (5 min a jedete). U nabíjení prostě 25 minut dává neskutečné možnosti vás obsloužit.
8
9