@Jarosla21101663: Vážení sledující, jsem tu zpět...

Vážení sledující, jsem tu zpět a poslední vlákna otevřela několik dotazů, které bych postupně odpověděl. První zněl LEPIDLA???? Odpověď je zcela jasná – ANO. Lepidla používáme a vlastně teprve lepidla umožnila provádět i komplexní operace, jako je třeba operace disekce.🧵

Často jsme jako instalatéři a spojujeme různé trubičky a trubky, které mohou být nízkotlaké, ale i vysokotlaké. Bohužel zkouška těsnosti před spuštěním srdce je možná jen zcela omezeně. Takže spustíme srdce a koukáme se, kde to stříká. Pak začínáme opravovat netěsnosti.

Ve vysokotlakém systému jako je aorta, se paradoxně velké krvácení dá dočasně kontrolovat přiložením prstu. S prstem chirurga samozřejmě není možné zavřít pacienta 😊. Tohle vedlo jednoho chirurga k vytvoření „umělého prstu“ vycpaný prst chirurgické rukavice gázou a přivázaný nití. Pár pacientů to zachránilo, ale sami uznáte, že tohle je fakt „bail out“.

Jako první se začaly vyrábět lepidla vytvořená z tkáňových faktorů (fibrin a aktivátor), které se míchaly ve špičce aplikátoru. Tato lepidla na bázi fibrinu se používají dodnes, ale vysokotlaký systém neutěsní.

Vzpomínám si, je to už dávno na KCH v Brně jsme jednou operovali pacienta, kterému se roztrhla srdeční komora po implantaci mechanické chlopně. Jako „ultima ratio“ použil chirurg vteřinové lepidlo. Nefungovalo to a pacient i přesto umřel. Lepidlo ale fungovalo a slepilo chlopeň, takže se nemohla otevírat.

Operace disekce byla bez moderních lepidel prakticky neřešitelná s vysokou úmrtnosti i na operačním stole na vykrvácení. A i v dnešní době ve mně zůstává ten nepříjemný pocit, když rozběhnu srdce a v osrdečníku stoupá krev, pumpa odsává 200-300ml za minutu. Ale nebojte, zatím je krev nesrážlivá a i můj učitel mi říkal krev není voda.

Další lepidla byla na bázi chemické a opět dvousložková, jako například GFR (Glutamin, formaldehyd, resorcin) nebo Bioglue (kravský albumin a glutaraldehyd). První se již nepoužívá pro toxicitu a problémy s aplikací. Tato lepidla využíváme k lepení roztržené stěny. Nejčastěji v oblasti aortálního kořene, kde sedí aortální chlopeň a umožní nám tímto chlopeň zachránit.

Když něco stříká, nejlepší lepidlo je steh. Ale každé píchnutí vyvolává sekundární zdroje „stehové kanálky“. Takže co teď? Další lepidla, která se po aplikaci aktivují vlastním srážlivým systémem. U těchto lepidel je potřeba obrnit se trpělivostí, což je mnohdy vlastnost, kterou chirurg neoplývá.

Jako „lepidla“ první volby můžeme použít speciální silikonový gel, který během jedné minuty, ale v bezkrevném prostření, ztuhne. Je průhledný a dá se do něj v případě potřeby píchnout (extra steh). A jako poslední volba existuje lepidlo, které se nanese na krvácející ránu, ale během několika sekund se musí vše oddělat, jinak třeba rukavice se již nedá odtrhnout.

Takže vidíte, dnes již nejsme úplně bezbranní a pokud máte kvalitního anestesiologa, který se postará aplikací krevních derivátů o srážlivost krve a nejedná se o chirurgické krvácení (neošetřená díra v tepně, třeba z důvodů prostorové nedostupnosti), můžete pacienta zachránit.

Pokud se vám dnešní vlákno líbilo, budu rád, že ho rozšíříte a děkuji, že mě zde na X sledujete.